Čp. 16/1 ulice U Radnice

poslední třetina 12. století

Z výjimečného objektu, částečně zbořeného při asanaci, se dochovalo nejenom spodní podlaží, ale i nevysoká partie podlaží horního. Ústřední místností byla čtvercová prostora sklenutá čtyřmi poli křížové klenby na sloupek s krychlovou hlavicí. Dům vznikal postupně, ke čtvercovému jádru byl připojen obdélný přístavek na severu. A pravděpodobně ještě dříve vznikla další stavba v zadní části parcely. Počátek stavby je kladen do druhé poloviny 12. století.

V domě čp. 16 byla provedena dokumentace a analýza tří odlišných případů použití stavebního kamene směřujících od nejjednoduššího ke speciálnějšímu. V prvním případě jde o běžné zdicí kvádry, z nichž jsou postaveny obvodové stěny (tab. 34 a tab. 35), ve druhém o kvádry tvořící špalety nik ve stěnách (tab. 36 a tab. 37) nebo špalety portálů (tab. 38), ve třetím, nejvýlučnějším případě jde o architektonický prvek v podobě hlavice a sloupu nesoucích původně klenbu místnosti (tab. 39).

Zdicí kvádry stěn První zkoumanou částí jsou kvádry obvodového zdiva spodního podlaží na jižní a severní stěně místnosti se středovým sloupem (tab. 35 a tab. 36). Velikost prvního kvádru je 22,5 × 18 cm (šířka × výška), druhého 30 × 13 cm. Povrchy lícových ploch čel obou kvádrů jsou opracovány obdobně, zejména co se týče tří počátečních fází opracování. Je patrné, že k jednotlivým fázím opracování přistupoval kameník jednoduše, tak jak to stačilo pro určení kvádrů a jak to dovoloval blok opuky vylomený již v dosti pravidelném tvaru. První, nejhrubší fáze byla u obou provedena topůrkovým nástrojem, pravděpodobně dvojšpicem nebo sekerou se špicí, kdy byly jednotlivými údery v určitých rozestupech jemně sesekány hrany kvádru k dosažení ještě větší pravidelnosti hranolu. Následně byla ve druhé fázi určena budoucí lícová plocha, jejíž úprava byla zahájena vysekáním obvodové stezky. To bylo provedeno co nejjednodušším způsobem pouze špičkou břitu sekery, nikoli úhledně dlátem, jak bychom mohli předpokládat, a navíc pouze na dvou protilehlých stranách, jak to vzhledem k malé velikosti plochy pro další úpravu postačovalo. Poté byly ve třetí fázi opracování ubrány výstupky kamene uvnitř budoucí lícové plochy údery špicí. První kvádr je více čtvercový, a tak byly relikty stezky identifikovány pouze na užších svislých stranách. Po hrubém odsekání vystupujícího kamene byla ve čtvrté fázi přerovnána finální plocha líce šikmými záseky v poměrně ostrém úhlu menším než 45°. Hluboké záseky byly vedeny zhruba ze čtyř směrů, vždy od rohů ke středu plochy, evidentně s velkou razancí a účinkem, jak dovoloval relativně měkký materiál opuky. Středová partie byla dosekána sekerou téměř na kolmo, proto jsou stopy záseků nepoměrně mělčí. Na ploše líce ale i přesto zbyly výrazné odštípnuté prohlubně, relikty po hrubé třetí fázi opracování dvojšpicem. U druhého kvádru byla vzhledem k jeho protáhlému tvaru stezka nalezena na obou delších stranách. Lícová plocha byla ve čtvrté fázi finálně přesekána sekerou s rovným břitem o šířce cca 5 cm. Sekáno bylo tentokrát z jednoho místa údery v řadách vedle sebe, což při použití topůrkového nástroje přirozeně vytváří vějířovitý rastr stop. Co se týče typů použitých nástrojů, jsou dvě možnosti. Buď byl ve fázi hrubé práce využit dvojšpic a následně musela být použita sekera s rovným břitem, nebo byla již v prvé fázi využita sekera se špicí, tedy špičatá strana tohoto nástroje, a následně byl nástroj otočen a finální plocha byla přerovnána rovným břitem sekery.

Špalety nik, nárožní kvádry Dalším zkoumaným povrchem byl líc nárožního kvádru niky (tab. 36). Velikost kvádru je 28 × 22,5 cm. Budoucí hrany byly v první fázi opracování formovány jemnými údery špičatého topůrkového nástroje vedle sebe, ale s důrazem na směrování úderů od hrany dovnitř ložné plochy. Postupně byly formovány hrany AB, DC a CB. U hrany AD, v místě nároží D, byla situace s výstupky zřejmě složitější a vyžadovala razantnější zásah špičatým nástrojem. U tohoto nároží tak došlo pravděpodobně k nechtěnému odlomení větších ploch, což přispělo k nepravidelnosti hrany AD. Při hrubém prvotním opracování mohli být ještě srovnány některé výstupky na lícových i ostatních plochách. Další, druhou fází bylo definování přesného budoucího tvaru kvádru. To bylo provedeno pomocí stezky, kterou kameník vysekal pravidelnými údery dřevěné paličky na užší dláto. Šířka stezky se pohybuje v rozmezí 3–5 cm, dláto mělo břit široký kolem 3 cm. Podle stop dalšího opracování předpokládáme, že takto vytvořený lem byl poměrně mělký. Stezky byly vytvořeny i u druhé lícové plochy uvnitř špalety niky a předpokládáme, že také u ostatních ložných a styčných ploch, vzhledem k velmi přesnému tvaru finálního kvádru. Po vytvoření stezky je možné předpokládat drobné srovnání povrchu špičatým topůrkovým nástrojem ve třetí fázi. Poté byly lícové plochy v závěrečné čtvrté fázi přerovnány plošinou s rovným břitem. Údery sekerou jsou vedeny diagonálně za sebou, většinou více než polovinou ostří, s využitím špičky sekery. Úhel dopadu břitu na opracovanou plochu je ostrý, menší než 45°, proto jsou záseky poměrně hluboké. V některých případech břit plochu pouze tzv. lízl, protože se po úderu nevytvořila stopa odštěpu tam, kde se zastavilo ostří nástroje (na analytickém nákresu lícové plochy je skupina těchto záseků označená písmenem Z). Celkové přerovnání plochy bylo velmi důkladné, takže z převážné části obvodu byly odsekány i původní stezky vytvořené v druhé fázi. Z nástrojů byl k hrubé práci využit topůrkový nástroj se špicí. Mohl to být dvojšpic nebo kombinovaný nástroj, tzv. sekera se špicí. Údery identifikující špici tohoto nástroje jsou poměrně jednoznačné, mají tvar hlubokých trojúhelníkových záseků. Stezka byla s největší pravděpodobností vytvořena dlátem, což dokládají velmi rovnoměrné záseky řazené vedle sebe, které se tzv. přerovnávají. Ostří dláta bylo rovné, s předpokládanou šířkou kolem 3 cm. Vlastní sekera mohla být buď klasická dvojbřitá, nebo se špicí, ostří bylo opotřebované, s mírně oblým břitem o šířce cca 5 cm. Jako další zkoumaný prvek byl vybrán další kvádr tvořící špaletu niky. V tab. 37 vidíme kvádr o velikosti 30 × 25 cm. Hrany jsou jemně strženy dvojšpicem nebo jiným topůrkovým špicem. Budoucí plocha líce byla definována poměrně širokou stezkou, cca 4 cm. Finální plocha byla na rozdíl od předchozích případů ve čtvrté fázi opracování přerovnána dlátem s rovným ostřím širokým cca 4–5 cm. Opracování zasahovalo i do stezek, takže nedotčená v původní podobě zůstala pouze horní stezka. Na lícové ploše jsou zjevné typické stopy po opracování dvojšpicem, které se projevuje mělkými lasturovitými prohlubněmi.

Kvádr špalety portálu Další ukázkou kvalitně opracovaného kvádru je poměrně veliký kamenný kvádr z hrany portálu. Tento kvádr o velikosti 42,5 × 38 cm je opracován obdobně jako předchozí dva kameny. V tab. 38 je postup dobře viditelný. Hrany jsou v první fázi nejprve srovnány dvojšpicem, poté je ve druhé fázi vytvořena stezka, opět poměrně široká, cca 3 cm. Lícová plocha je následně kameníkem osekána od výstupků špičkou topůrkového nástroje. Finální přerovnání plochy je vytvořeno poměrně kolmými záseky širokého dláta s rovným břitem, a to v diagonálním směru, nejprve z jednoho rohu až zhruba na úroveň úhlopříčky a následně z druhého rohu opět až k úhlopříčce. V prvotní fázi či k hrubé úpravě povrchu byl nepochybně využit špičatý topůrkový nástroj. Můžeme předpokládat dvojšpic, protože následně nebyla užita sekera, ale dláto. Toto dláto s rovným břitem mohlo mít šířku ostří cca 4 cm. Je možné, že bylo využito i k tvorbě stezky.

Hlavice a sloup Tab. 39 ukazuje opracování původního sloupu a hlavice (přeneseno do prostoru vstupní schodišťové šíje). Krychlová hlavice s krycím čtvercovým abakem typicky románského tvaru je sekána podobným způsobem jako kvádry lemující niky. Rozdílem je však použitý materiál, pískovec oproti opuce. Hrubá prvotní fáze opracování, kdy došlo k základní modelaci tvaru hlavice, byla vytvořena dvojšpicem. Její přesný tvar byl následně definován opět stezkami a základním nárysem geometrie hlavice. Oranžová linka značí nalezené zbytky po rozkreslovací lince při vytyčování tvaru hlavice. Stezky jsou široké cca 2 cm, tvar je poté pečlivě vymodelován. Přebytečné výstupky jsou ubrány jemnými záseky dvojšpice. Finální tvar je sekán dlátem o šířce břitu cca 3 cm v řadách vedle sebe, někdy i křížem přes sebe, pro dotvoření přesného tvaru. Dřík sloupu je taktéž nejprve vytvářen dvojšpicem. Při finálním opracování je sekáno téměř na kolmo, sekerou s rovným břitem, v řadách vedle sebe. Šířka ostří se pohybuje kolem 4–5 cm.

Kromě zkoumané pískovcové hlavice sloupu, jsou zbylé zkoumané kamenné prvky tvořeny opukou. Všechny lze však charakterizovat jako zdravé až mírně zvětralé horniny odpovídající na základě vizuálního posouzení tř. R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).



PŮDORYS
SITUACE
OBR 1
SCHÉMA OPRACOVANÍ 1
TYPY ÚDERŮ
úder hrotem
směry úderu
stezka
zásek (45°-90°)
zásek (<45°)
líznutí břitem (10°)
FÁZE OPRACOVÁNÍ
Tvorba hrany pomocí topůrkového špice (1)
Tvorba obvodové stezky pomocí ručního dláta
Hrubá modelace kvádru topůrkovým špicem
Kameník v pozici lícování kvádru v mírném úhlu sekerou (2)
POUŽITÉ NÁSTROJE
Sekera se špicí
Dláto s rovným ostřím
TVAR OSTŘÍ