Hradčanský kostel Jana Nepomuckého vznikl jako vrcholně barokní novostavba ve 20. letech 18. století, ještě před jeho církevním svatořečením. K vysvěcení chrámu došlo 21. srpna 1729.

Portál Nejvýraznějším kamenickým objektem průčelí je bezesporu vstupní portál bohatě členěný pilastry a sloupy, s bohatě zdobeným frontonem. Cílem našeho výzkumu byly lícové plochy pilastrů zdobené zrcadly. Obdélník s vetknutou půlkružnicí na kratších koncích není reliéfní. Tvar je vymezen žlábkem vyseknutým ručním špičákem, stopy ve tvaru „V“ jsou viditelné dodnes. Plochy kolem zrcadla jsou finálně přerovnány širokým dlátem s rovným ostřím o šířce 10 cm. Záseky jsou šikmé, vrstvené přes sebe. Ve fázi hrubého opracování byl použit ruční špičák a veškeré hrany včetně obvodových stezek byly sekány užším dlátem s rovným ostřím o šířce cca 3 cm (tab. 3).

Sokl Soklová část v průčelí kostela je tvořena dvěma řadami velikých kvádrů a jednou řadou tvořící soklovou římsu. Zkoumaný kvádr o velikosti 40 × 42 cm byl nejprve hraněn dlátem, poté byly vytvořeny obvodové stezky. Stezka se zachovala pouze v horní a spodní části kvádru. Líc byl následně přesekán diagonálně ručním špičákem. Stopy ve tvaru vlnek sloužily i jako finální dekor líce kvádru (tab. 4).

Oba kamenné prvky jsou zhotoveny z arkózového pískovce až arkózy. Kámen lze v prvém případě charakterizovat jako zdravou horninu a v druhém případě jako horninu navětralou, vykazující projevy chemické alterace, se stopami mechanického poškození. Na základě vizuálního posouzení lze první pískovcový kvádr zařadit do třídy R3, druhý pak do třídy R4 (dle ČSN P 73 1005).