Budovy někdejšího knížecího a posléze Starého královského paláce zaujímají střední část jižní fronty hradu. Počátek renesanční výstavby této části datuje letopočet 1493 na severní stěně fasády Vladislavského sálu. Vladislavský sál, původně komunikační a slavnostní prostora Pražského hradu, byl vystavěn Benediktem Riedem na místě několika starších prostor v letech 1493‒1502 a je po stavební stránce dochován v původní podobě. Štít byl vybudován v rámci obnovy paláce po velkém požáru Hradčan a Malé Strany, ke kterému došlo v roce 1541.

Východní štít, 1545 Zkoumaný kvádr o velikosti 40 × 32 cm (tab. 3) je značně poškozen horizontálními i vertikálními prasklinami. Nicméně i při tomto stavu lze říct, že se částečně zachovaly stopy po finálním přerovnání líce. Toto kamenické opracování šikmými údery v rovnoběžných řadách je velmi precizní prací. Bylo provedeno dlátem s rovným ostřím o šířce 5 cm. Stopy po prvotním zpracování, včetně obvodové stezky, kterou bychom vzhledem k výrobním postupům předpokládali, nejsou čitelné.

Zkoumaný kvádr je zhotoven z pískovce, který lze charakterizovat jako navětralou, avšak silně mechanicky poškozenou horninu (praskliny) odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R4 (dle ČSN P 73 1005).

Celý štít je dokladem tehdejších různorodých přístupů k opracování: na jedné straně moderního způsobu opracování dlátem v rovnoběžném rastru beze stop po předchozích fázích zpracování, na druhé straně opracování s viditelnou obvodovou stezkou a přerovnání dlátem se špičatými zuby v diagonálním rastru. Dokonce se zde objevuje i zajímavé značení – viz obr. 1. Je umístěno v jednom z nároží zkoumaného kvádru a jedná se o římskou číslici II a další vyseknutou čáru, jakési „I“ v náklonu. Mohlo by jít o poziční značení kvádru a jeho umístění v nakloněné rovině štítu. Problémem je ovšem fakt, že se jedná o značku jedinou na celém štítě. Vyseknutá značka neevokuje ani iniciály jména, které již v této době byly běžné pro identifikaci kameníka. Na obr. 2 vidíme zajímavé opracování dvou kvádrů, přičemž kvádr vlevo je opracován dlátem s rovným ostřím za využití diagonálního rastu, kvádr vpravo pak dlátem se špičatými zuby.

Východní průčelí, 1598 Zatímco východní stěna sálu vznikla během původní výstavby, vstupní portál je poněkud mladší, byl vystavěn v roce 1598 a jeho autorem je pravděpodobně Giovanni Gargiolli. Zkoumaná část s hrubě opracovanými kvádry (tab. 4) se nachází na vnitřním východním průčelí sálu. Tato renesanční úprava byla provedena pouze hrubě, v rámci prvotní fáze opracování. Zajímavým je fakt, že již nebylo využíváno topůrkového nástroje, ale mohutného dláta se špicí. Profil špičky byl zaoblený, opotřebovaný.

Zkoumaný kvádr je zhotoven z pískovce, který lze charakterizovat jako mírně navětralou horninu odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).

Portál jezdeckých schodů, východní fasáda, po roce 1501 Jezdecké schody představovaly historicky přístup do Vladislavského sálu. Z Jiřského náměstí se na schodiště vstupovalo portálem vystavěným ve východní fasádě objektu. Ačkoli portál prošel významnou rekonstrukcí, zkoumaný kvádr o rozměrech 73 × 40 cm (tab. 5) byl vyhodnocen jako původní. Tento kvádr vyniká precizností zpracování, což se projevuje především minimem zachovaných stop po prvotním opracování. Velmi fragmentárně se objevují stopy po úderech špičatého topůrkového nástroje, taktéž prvotní tvorbu hrany prýskačem pouze předpokládáme. Vlastní lem čili obvodová stezka byla sekána dlátem s rovným ostřím, kolmo k hraně kvádru. Šířka stezky činí cca 2 cm. Finální přerovnání lícové plochy je provedeno dlátem s širokým rovným ostřím (šalírka), a to v rastru v rovnoběžných řad kladených pod sebe.

Zkoumaný kvádr je zhotoven z pískovce, který lze charakterizovat jako zdravou horninu s místy chemicky alterovaným povrchem odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).

Jezdecké schody, jižní stěna předsíně, po roce 1500 Jezdecké schody byly vybudovány proto, aby bylo možné do sálu vjíždět na koních. Zkoumaný kvádr (tab. 6) o velikosti 50 × 50 cm se nachází v předsíni jezdeckých schodů, na jižní stěně. Jedná se o velmi precizně zpracovaný povrch. Nejprve byla hrana kvádru definována stezkou tvořenou dlátem s rovným ostřím, poté byl přebytečný materiál opatrně sesekán dvojšpicem. Finální přerovnání líce bylo provedeno dlátem s rovným ostřím o velikosti ostří cca 6,5 cm. Kameník využil pravidelného rastru diagonálních stop v celé šířce líce.

Zkoumaný kvádr je zhotoven z pískovce, který lze charakterizovat jako zdravou horninu, místy mechanicky poškozenou, odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).

Stěna portálu, Ludvíkovo křídlo, po roce 1500 Po dokončení Vladislavského sálu vystavěl Benedikt Ried v letech 1502‒1509 tzv. Ludvíkovo křídlo. Šlo o novostavbu, stylově na pomezí vrcholné gotiky a počínající renesance, vystupující z jižní fronty Hradu. Budova měla původně sloužit k obytným účelům a byla určena pro členy královské rodiny a služebnictvo, po požáru roku 1541 byly její prostory využívány jako úřadovny dvorské kanceláře. Vstupní portál je typickým edikulovým zapuštěným portálkem s korintskými hlavicemi a mohutným kladím.

Zkoumaný kvádr (tab. 7) o velikosti 100 × 35 cm se nachází ve vstupní místnosti do Ludvíkova křídla, v severozápadní stěně. Jedná se o velmi precizně zpracovaný povrch. Nejprve byla hrana kvádru definována stezkou tvořenou dlátem s rovným ostřím, poté byl přebytečný materiál opatrně sesekán dvojšpicem. Finální přerovnání líce bylo provedeno dlátem s rovným ostřím o velikosti ostří cca 6 cm. Kameník využil pravidelného rastru šikmých rovnoběžných stop v řadách nad sebou.

Zkoumaný kvádr je zhotoven z opuky, kterou lze charakterizovat jako zdravou horninu, místy mechanicky poškozenou, odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3 (dle ČSN P 73 1005).

Severní stěna, po roce 1500 Zkoumaný kvádr o velikosti 110 × 40 cm (tab. 8) se nachází v místnosti tzv. dvorské kanceláře Ludvíkova křídla, v severní stěně. Jedná se o velmi precizně zpracovaný povrch. Nejprve byla hrana kvádru definována stezkou tvořenou dlátem s rovným ostřím, poté byl přebytečný materiál opatrně sesekán dvojšpicem. Finální přerovnání líce bylo provedeno dlátem s rovným ostřím o velikosti ostří cca 6,5 cm. Kameník využil pravidelného rastru šikmých rovnoběžných stop v řadách nad sebou. Uprostřed kvádru se zachoval důlek pro kamenické kleště zajišťující vertikální přepravu kvádru.

Zkoumaný kvádr je zhotoven z železitého pískovce, který lze charakterizovat jako zdravou horninu s místy chemicky alterovaným povrchem odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).