Západní příčka Do prostoru románské krypty byla po polovině 13. století vložena příčka, která prostor uzavřela na západní straně. Raně gotická fáze stavby klášterního komplexu byla před rokem 1296 zahájena zřízením jižní kaple a výstavbou dnes zaniklého presbytáře, z nějž se mj. dochovala hlavice.

Východní líc zdi Zdivo je tvořeno z lomových opukových placáků (tab. 70), které jsou výrazně opracovány v lícové ploše. Hrany ložných ploch jsou sesekány špičatým topůrkovým nástrojem, nejspíše dvojšpicem. Ložné plochy nejsou stylizovány do pravoúhlého tvaru, ale kopírují vylomený tvar, opracování se týká pouze nežádoucích přečnělků. Lícová plocha vykazuje hrubé modelování dvojšpicem a následné přerovnání teslicí s rovným ostřím. Teslice se zasekává plnou šířkou ostří do materiálu, pokud je zásek veden na kolmo či v úhlu nad 45°. Zkoumaná lícová plocha ale svědčí spíše pro líznutí břitem i s charakteristickým obloučkovým průběhem stopy. Znamená to, že kameník sekal teslicí pod sebe, v úhlu menším než 45°. Stopa po úderu je výrazná, dynamická a vykazuje i defekt ostří, a to na dvou místech (obr. 2).

Fragment hlavice sloupu v jižní stěně presbytáře Povrch hlavice (tab. 71) vykazuje průkazné stopy po opracování na jedné ložné ploše, kde byla identifikována práce s dvojšpicem při hrubém modelování plochy. Následně byla ložná plocha přerovnána sekerou s rovným ostřím o šířce kolem 3,5 cm. Práce se sekerou vykazuje velmi precizní rastr rovnoběžných stop. Další zkoumanou partií hlavice byla zadní část, kvádr, který splývá se zdivem. Tato plocha vykazuje stopy po obvodové stezce. Ta byla tesána velmi pečlivě, šikmými údery ručního dláta s rovným ostřím. Poté byla plocha finálně přerovnána směrem k hlavici dlátem s plochými zuby o šířce ostří 5 cm a velikosti zubů cca 5 mm. Údery byly rovněž vedeny šikmo. Sekání tímto nástrojem bylo zastaveno před plastikou hlavice a jemné dorovnání plochy zasahující do vlastní plastiky proběhlo za pomoci velmi úzkého dláta o šířce ostří 1,5 cm.

Oba zkoumané kamenné prvky jsou zhotoveny z opuky, kterou lze v prvním případě charakterizovat jako zdravou až mírně navětralou a v druhém případě jako zdravou horninu. V obou případech lze horniny na základě vizuálního posouzení zařadit do třídy R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).