Věžovitá brána v nejvýchodnější části Pražského hradu vznikla v téže době jako románská hradba, tedy po roce 1135. Průjezd v přízemí byl zrušen ve 13. století. V 15. století bylo dozdívkou zrušeno cimbuří a věž byla mírně zvýšena. K větším stavebním úpravám došlo po požáru roku 1538.18

Zkoumané kvádry (tab . 12) se nacházejí v prvním patře, na vnitřním líci obvodového zdiva věže. Na obr. 1 vidíme typický kvádřík románské věže. Základní hrubé modelování bylo tvořeno topůrkovým špicem, možná dvojšpicem. Poté byla sekerou vysekána stezka a finální přerovnání povrchu bylo vytvořeno sekerou s rovným ostřím, téměř kolmými údery. Na obr. 2 je zřetelné přerovnání povrchu sekerou s velmi úzkým břitem. Můžeme tedy 18 Dragoun 2002, s. 38–41 rekonstruovat nástroj na základě stop. Kombinace úzkého břitu (cca 1,5 cm) a břitu širokého (cca 4 cm) nasvědčuje tomu, že šlo o sekeru s nestejně širokým ostřím.

Opukový kvádřík obvodového zdiva (tab. 12, obr. 1) lze charakterizovat jako zdravou až mírně navětralou horninu. Druhý kvádřík (tab. 12, obr. 2) je zhotoven z pískovce, který lze charakterizovat jako zdravou až mírně zvětralou horninu. Oba zkoumané kvádříky na základě vizuálního posouzení odpovídají tř. R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).