U starší mariánské kaple usadil v roce 1360 Karel IV. komunitu kláštera servitů, pro níž zde byl budován nový nevelký kostel. K jeho presbytáři přiléhá čtvercová loď s věží uprostřed západního průčelí.

Obvodové zdivo, mezi lety 1360 a 1370 Zkoumaný povrch o velikosti 35 × 20 cm (tab. 61) je zajímavým příkladem jednoduchého, ale účelného zpracování opukového kvádru. V nejstarších dobách jsme se setkali s precizním hraněním ložných ploch při zachování lícových ploch v neopracované podobě. Zde je vidět opačný přístup, hrany jsou postupně sekány, ale směrem k lícové ploše. Vzniká tak specifický tvar lícové plochy. Nástrojem byl pravděpodobně dvojšpic nebo nějaká varianta topůrkového nástroje se špicí.

Opěrný systém presbytáře, mezi lety 1360 a 1370 Zkoumaný opukový kvádr o velikosti 28 × 25 cm (tab. 62) je hrubě modelován dvojšpicem. Ve druhé fázi opracování byla vysekána obvodová stezka dlátem s rovným ostřím širokým 1,5 cm. Poté byl povrch finálně přerovnán sekerou s plochými zuby, kde poměrně široké ostří dosahovalo 7 cm při počtu 12 zubů. Jednalo se o velmi jemný nástroj, jehož šířka zubu se pohybovala kolem 0,4 cm. Kameník pracoval ve vějířovitém rastru, tedy s mírně nakloněným kvádrem.

Oba zkoumané kamenné prvky jsou zhotoveny z opuky, kterou lze charakterizovat jako zdravou horninu odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).