Kostel sv. Jiří, druhá nejstarší kamenná stavba Pražského hradu, byl založen Vratislavem I. před rokem 921. Krátce nato do něj byly přeneseny ostatky babičky knížete Václava, kněžny Ludmily. Druhá fáze stavby je spojena s nutnými úpravami při založení kláštera benediktinek, v jehož čele stála abatyše Mlada. Po požáru v roce 1142, k němuž došlo při obléhání hradu knížetem Konrádem Znojemským, byl klášter znovu vystavěn abatyší Bertou. Převážná většina dochovaného románského zdiva pochází z této stavební etapy, pokud není dílem puristické obnovy z přelomu 19. a 20 století. Diskuse, zda se v dnešním dochovaném kvádříkovém zdivu baziliky zachovaly fragmenty nejstarších staveb, není dosud ukončena, poslední shrnutí se spíše kloní k závěru, že se partie původní Vratislavovy stavby nedochovaly. Ve 14. století, za vlády Karla IV., došlo k úpravám a novostavbám klášterních budov. Dnešní podoba kláštera nese stopy úprav ze 17.–20. století. Puristické obnovy z let 1897–1908 se zhostil architekt František Mach. Trojlodní krypta byla přebudována v 17. století. Původní jsou pouze části sloupů.

Obvodové zdivo Zkoumané kvádry (tab. 10) o velikosti 30/50 × 13 cm se nacházejí na západním nároží severní boční arkády. Obvodové zdivo je tvořeno opukovými kvádříky různých velikostí. Oba kvádry – jak jejich hrany, tak i lícové plochy – jsou hrubě modelovány špičatým topůrkovým nástrojem. Tvar budoucí lícové plochy je předdefinován stezkou, která zřejmě lemovala celý obvod kvádru na obr. 1. Byla vysekána šikmými údery sekery v úhlu cca 45°. Kvádr byl poté nakloněn a povrch byl přerovnán razantními údery sekery v mírném úhlu. Půlkruhový rádius stop vypovídá o pozici kameníka, tedy sekání bylo prováděno z jednoho místa. Kvádr na obr. 2 je sekán obdobným způsobem, jenom s tím rozdílem, že je zde využíván rastr úhlopříčný. Kombinace zpracování topůrkovým špicem a sekerou napovídá o využití nástroje sekery se špicí.

Hlavice Zkoumaná hlavice je součástí jihovýchodního sloupu západní krypty (tab. 11). Základní hrubé zpracování bylo podle stop vytvořeno dvojšpicem. V další fázi opracování byla využita sekera s rovným ostřím. Tyto stopy široké až 4,5 cm byly identifikovány na abaku hlavice. Finální tvar byl dosekán dlátem s rovným ostřím širokým cca 3 cm. Hrany byly sesekávány vždy úhlopříčně ke středu plochy. Ostatní plochy byly sekány šikmo v řadě vedle sebe.

V případě obvodového zdiva lze zkoumané opukové kvádry charakterizovat jako zdravé horniny. Hlavice sloupu je zhotovena z pískovce, který lze charakterizovat jako zdravou až mírně zvětralou horninu. Uvedené horniny na základě vizuálního posouzení odpovídají tř. R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).