Kamenná zástavba parcely pochází nejspíše už z 13. století, k podstatnému rozšíření došlo pravděpodobně v druhé polovině 14. století. V té době byl osazen i okosený portálek ze dvora do sklepení. V prostorách sklepa jsou evidovány další portálky a křížové klenby.
Vstupní portál, 14. století Při průzkumu samotného portálu jsme zjistili, že byl modelován ve třech fázích. Po první fázi opracování se zachovaly lícové plochy ve fragmentárním stavu, především z oblastí již provázaných s obvodovým zdivem. Tyto fragmenty ovšem odpovídají opracování ze 14. století, tedy sekerou s plochými zuby v šikmém rastru. Šířka ostří sekery odpovídá 5 cm, počet zubů je 7. Velikost jednoho zubu je cca 0,5 cm. Druhá fáze opracování je charakteristická přesekáním původního povrchu dvojšpicem v šikmém rastru. Zřejmě se tak stalo v období generální opravy v 17. století. Třetí fáze zcela změnila vizuální charakter původního oblouku. Celkově byl oblouk zjednodušen do profilace s jednoduchým úkosem. Kamenicky byly plochy nejprve olemovány stezkami a poté byly vnitřní plochy mezi stezkami finálně přesekány pemrlicí, tedy kladivem s pravidelným rastrem jehlancových hrotů. Kladivo mělo čtvercový průřez o délce strany 3,5 cm a počtu 25 hranolů.
Vnitřní portál 1, druhá polovina 14. století Vnitřní portál označovaný číslem 1 (tab. 52) je seskládaný z druhotně použitých částí. Lícová plocha překladu je původním povrchem ze 14. století. Dochovaly se zde jednak stopy po hrubé modelaci dvojšpicem, jednak stopy po finálním přerovnání plochy sekerou s plochými zuby. Šířka ostří dosahuje 5,2 cm, zuby jsou velmi jemné, o počtu 10. Šířka jednoho zubu se pohybuje kolem 0,3–0,5 cm. Rastr kladených stop má vějířovitý charakter.
Zkoumaný kamenný prvek vstupního portálu (tab. 51) je zhotoven z pískovce, který lze charakterizovat jako mírně zvětralou horninu, místy vykazující mechanické poškození, s patrnými povrchovými projevy chemické degradace. Na základě vizuálního posouzení jej lze zařadit do třídy R4 (dle ČSN P 73 1005). Zkoumaný kamenný vzorek vnitřního portálu (tab. 52) je zhotoven z opuky, kterou lze charakterizovat jako zdravou horninu odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).