Věžovitá partie honosného paláce byla vystavěna před polovinou 14. století, zhruba v téže době vznikla bohatá sochařská výzdoba. Je pravděpodobné, že stavebník patřil do okruhu královského dvora.

Nároží okenní špalety, mezi lety 1325 a 1350 Zkoumaný opukový kvádr o velikosti 30 × 15 cm (tab. 47) byl nejprve hrubě opracován dvojšpicem. Poté byla vytvořena obvodová stezka, která sloužila k definování budoucí lícové plochy. Stezka byla sekána šikmými údery dlátem s rovným ostřím o velikosti 1,5 cm. Poté kameník postupně v pravidelném šikmém rastru přerovnával lícovou plochu sekerou s plochými zuby. Sekera měla šířku ostří 4 cm a počet zubů 10. Šlo o jemné zuby o velikosti 3 mm, mezery mezi nimi měly velikost 2 mm.

Nika, první čtvrtina 14. století Zkoumaná profilace niky (tab. 48) je vytvořena velmi precizně, téměř sochařským způsobem. Větší plochy, jako například spodní partie vnitřní špalety, byly zřejmě nejprve tvarovány dvojšpicem. Nepatrné zbytky po tomto nástroji jsou dodnes viditelné na líci prvku (viz rastr opracování na tab. 48). Poté byl prvek olemován stezkou vytvořenou úzkým dlátem s rovným ostřím o šířce 1,5 cm, dále byl povrch finálně přerovnán dlátem s plochými zuby v rovnoběžném, ale ne zcela pravidelném rastru. Dláto mělo šířku ostří přes 4 cm a počet zubů 10. Byl to velmi jemný nástroj. Velikost zubů se pohybovala v rozmezí 2,2–2,4 mm. Zajímavou se jeví i finální úprava profilací niky, která byla před aplikací polychromie přehoblována škrabkou s plochými zuby. Tento nástroj je nástrojem sochařským, je využíván k jemné modelaci plastiky. V našem případě šlo o škrabku s šířkou ostří 2,2 cm a počtem 9 zubů, tedy velmi jemnou. Protože materiálem byla opuka, jež je v čerstvé podobě velmi dobře tvarovatelná, bylo využití tohoto nástroje zcela namístě.

Nároží pilíře, mezi lety 1325 a 1350 Zkoumaná plocha nárožního kvádru (tab. 49) okoseného výžlabkem je opět hrubě modelována dvojšpicem. Hrana pro definici budoucí plochy je opět tvořena úzkou stezkou, která byla vysekána šikmými údery dlátem s rovným ostřím. Celková plocha včetně stezek byla poté přerovnána sekerou s plochými zuby. Šířka ostří sekery byla kolem 5 cm, s počtem 11 zubů. Jednalo se tedy o velmi jemné ostří, šířka zubu se pohybovala kolem 2 mm. Rastr stop je rovnoběžný, ne zcela pravidelný. Kameník zřejmě sekal kvádr položený vodorovně na dřevěných kozách, protože při opracování zde nedochází k tvorbě vějířovitého rastru.

Socha rytíře, mezi lety 1325 a 1350 Fragment skulptury (tab. 50) o výšce 115 cm byl nejprve hrubě modelována špičatým topůrkovým nástrojem. Ve druhé fázi práce byla využita sekera s plochými zuby, která dokázala dát jakousi formu hrubému tvaru. Přestože tato sekera byla velmi jemná, o šířce ostří 5 cm a počtu zubů 11, s velikostí zubu cca 2 mm, nebyl tento nástroj využit k jemnější modelaci. Pro sochařskou tvorbu bylo využito dláto s šířkou břitu 4 cm, se 4 špičatými zuby. Místa viditelná a exponovaná byla následně finálně přerovnána dlátem s rovným ostřím, toto dláto o šířce břitu 4,5 cm bylo využito i k jemné modelaci draperie či zbroje.

Všechny uvedené zkoumané kamenné prvky jsou zhotoveny z opuky, kterou lze v prvním případě (tab. 47) charakterizovat jako zdravou horninu a ve zbylých případech (tab. 48, tab. 49 a tab. 50) jako horninu zdravou až mírně navětralou. Na základě vizuálního posouzení lze všechny zařadit do třídy R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).