Kostel bývá označován za nejvýznamnější církevní staroměstskou stavbu doby Karlovy a Václavovy. Jeho stavba byla zahájena nejspíše kolem poslední čtvrtiny 14. století. Ještě v témže věku byly vyzdviženy obvodové zdi hlavní i bočních lodí a závěru, ale bez klenby.

Kaple sv. Ludmily

Hlavice, poslední čtvrtina 13. století
Přesná původní poloha fragmentu (tab. 30) není známa, uložen je v lapidáriu Národního muzea. Jde o hlavici konzole klenebních náběhů zdobených florálním motivem. Opracovaná plocha byla součástí obvodového zdiva. Tato část byla opracována velmi pečlivě, bez stop po obvodové stezce a prvotním opracování. Naopak finální, velmi čistě provedené přerovnání je dobře dochované. Použitým nástrojem byla sekera s jemnými plochými zuby, s velikostí ostří 4 cm a počtem 13 zubů. Na schématu vidíme šikmé záseky směrem od nároží prvku do středu. Posléze byl líc rovnoběžnými údery sekery dokonale srovnán.

Vstupní předsíň, 1360–1380, svazkový pilíř vynášející nároží jižní věže Zkoumaným prvkem je pás vybíhající z profilace pilíře do arkády lodi (tab. 31). Jedná se o kamenný prvek zhotovený z pískovce, jehož líc byl velmi pečlivě opracován. Sporadicky se objevují stopy po prvotním zpracování dvojšpicem, následně byla sekána obvodová stezka o šířce 1 cm. Tato stezka byla tvořena šikmými údery úzkým dlátem s rovným ostřím. Finálně byla lícová plocha přerovnána sekerou s plochými zuby, s břitem o šířce 5 cm. Počet zubů byl 9, jejich velikost od 0,2 do 0,4 cm (tab. 31).

Severovýchodní pilíř lodi, 1360–1380
Zkoumanou částí pilíře hlavní lodi. U patní části profilace se částečně dochovaly stopy po prvotní modelaci plochy, zřejmě dvojšpicem. Stopy po obvodové stezce byly překryty finální úpravou líce. Ten byl sekán dlátem s rovným ostřím o šířce 5 cm. Kameník v tomto případě použil rastr rovnoběžně kladených stop. Plocha, nejvrchnější část profilace, byla sekána podobným způsobem. Polychromie nám ovšem zabraňuje v bližší identifikaci stop. Stejně jako u předchozího prvku můžeme předpokládat finální práci dlátem s rovným ostřím, ale stejně tak můžeme uvažovat o práci se sekerou s plochým ostřím, a to na základě nestejnoměrných úderů vedených v ne zcela pravidelném rovnoběžném rastru (tab. 32).

Jižní věž, vstupní otvor do krovu boční lodi, 1416 Zkoumaný kvádr se nachází na nároží vstupního otvoru východního vnitřního líce zdiva jižní věže. Ačkoli tato část vzniká již ve stavební etapě během roku 1416, opracování zcela navazuje na styl práce předchozí fáze stavby z let okolo roku 1380. Stejně jsou opracovány všechny kvádry včetně vnějšího východního líce jižní věže až do výše vrcholu krokve boční lodi. Zkoumaná lícová plocha nese výrazné stopy po sekeře s velmi širokými plochými zuby o šířce ostří 6,3 cm a počtu 5 zubů. Šířka zubu dosahuje až 1,3 cm. Rastr stop je vějířovitý. Stopy jsou natolik dobře identifikovatelné, že jsou viditelné i jednotlivé defekty zubů (tab. 33).

Severní věž, vnitřní špaleta západního okenního otvoru, (1466) 1507 - 1511
Zkoumaný kvádr o velikosti 65 × 35 cm se nachází na jihozápadním nároží vnitřní špalety okenního otvoru. Na líci zdiva najdeme velké defekty, které zřejmě nemají s původním opracováním nic společného. Drobné šikmé údery po prvotní fázi opracování jsou téměř neznatelné. Na horním okraji kvádru se zachoval relikt obvodové stezky o šířce 1,5 cm. Finální opracování líce je diametrálně odlišné od předchozích fází práce. Plocha byla sekána v šikmém rastru ve vodorovné pozici širokým dlátem o šířce ostří kolem 7 cm. Zde bychom mohli mluvit o tzv. šalírce, což je slangový výraz pro široké dláto (tab. 34). Na základě opracování lícových ploch se přikláníme k mladší dataci, viz pozn.

Fragment hlavice (tab. 30) je zhotoven z opuky, kterou lze charakterizovat jako silně alterovanou horninu se zřetelnými stopami mechanického poškození a zřetelným odlupováním povrchu odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R4/R5 (dle ČSN P 73 1005). Zkoumané kamenné prvky v tab. 31, tab. 32 a tab. 34 jsou zhotoveny z pískovce, který lze charakterizovat jako zdravou horninu odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3 (dle ČSN P 73 1005). Konečně zkoumaný kamenný prvek v tab. 33 je zhotoven z opuky, kterou lze charakterizovat jako zdravou horninu odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3 (dle ČSN P 73 1005).