Při prameni potoka Brusnice byl v roce 993 založen první mužský klášter v Čechách. Jeho původní stavby byly dřevěné, teprve později zde byly vystavěny stavby kamenné. Východní část kostela s kryptou musela být postavena už před rokem 1045, kdy zde byl pohřben poustevník Vintíř. Po husitských bouřích zůstaly břevnovské stavby v rozvalinách. Stavba barokního kláštera, na níž se podíleli architekti Ignác Bayer a Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové, byla dokončena v roce 1761. Areál kláštera byl archeologicky zkoumán vícekrát, k nejvýznamnějšímu objevu došlo v šedesátých letech minulého století, kdy byl odkryt téměř kompletní půdorys krypty románského kostela. Odhalená stavba, vystavěná ve dvou etapách, měla podobu trojlodní haly členěné dvěma řadami sloupů. Její obvodové zdi zůstaly (kromě západní) dochovány až do výše náběhů klenebních čel. Na stěnách zděných z opukových kvádříků jsou dosud patrné zbytky omítky, na polosloupech stopy po polychromii.

Obvodové zdivo Zkoumaná vnitřní líc obvodového zdivo v severozápadní části krypty (tab. 55) je tvořená z opukových kvádříků. Hrany ložné i lícové jsou rovnány špicí. Ostatní lícové plochy jsou zpracovány jednoduše sekerou s rovným břitem. Přečnělky jsou ze středových partií sekány vedle šikmých úderů převážně údery kolmými.

Zdivo okenní špalety Nárožní zdivo okenní špalety v jihovýchodní části krypty je tvarováno velmi hrubě. Jednak pomocí špičatého topůrkového nástroje, jednak také úzkým břitem topůrkového nástroje. To poukazuje na užití sekery s nestejnou šíří ostří (tab. 56).

Okenní špaleta Zajímavou výjimkou se jeví zpracování severovýchodního okenního otvoru krypty (tab. 57) tvořeného z jednoho kusu kamene. Modelování tohoto prvku je započato pečlivým vymezením hran špalety ručním dlátem. Vnitřní plochy špalety jsou pak dosekány šikmo v rovnoběžných linkách ručním špicem. Šikmé linky nejsou ovšem sekány v jednom směru, ale jsou místa, kde sekáním proti sobě vytvářejí písmeno V. V současné době jsou záseky stářím potlačeny, ale v době svého vzniku mohly linky záseků tvořit zdobný vzor. Výjimečnost zpracování dokazují i užité nástroje. V tomto období se užívají výhradně topůrkové nástroje, ruční nástroje se sice využívají k tvorbě stezky, ale k přerovnání povrchu velmi zřídka. Setkáváme se ovšem s případy účelově použitého ručního úzkého dláta či špice k přerovnání lícové plochy. Úzké linky nástroje jsou systematicky využívány tak, aby ve finále vytvářely zdobný rastr.

Vnější nároží Pískovcová armatura vnějšího severovýchodního nároží krypty (tab. 58) je sekána velmi pokročile. Každý kvádr je lemován stezkou, která je vytvořena sekerou s rovným břitem. Finální přerovnání je provedeno opět sekerou. Rastr je tvořen stopami kladenými v řadách nebo do vějíře. Kameník měl kvádr při opracování v mírném náklonu. Největší svrchní kvádr zřejmě opracovával ve vodorovné poloze.

Zkoumaná část obvodového zdiva a okenní špalety je tvořeno opukou, samotná okenní špaleta a vnější nároží je zhotoveno z pískovce. Všechny zkoumané horniny lze charakterizovat jako zdravé až mírně zvětralé horniny odpovídající na základě vizuálního posouzení tř. R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).