Kapitulní chrám původně zasvěcený sv. Petru založil Vratislav II. v roce 1070. Stavba, která měla původně podobu dvouchórové trojlodní baziliky, byla ještě v průběhu středověku mnohokrát přestavována. Asi nejvýznamnější byla stavba dlouhého chóru Eliškou Přemyslovnou ve 14. století. V 18. století byl kostel barokně upraven a v roce 1729 bylo architektem Ferdinandem Maxmiliánem Kaňkou podle návrhu Jana Blažeje Santiniho dostavěno západní průčelí. V 19. století byl podle plánů Josefa Mockera kostel regotizován.

Zkoumaný fragment prezentovaný v tab. 53 pochází z původní západní apsidy odkryté archeologickým výzkumem, konkrétně se nachází na vnitřním líci obvodového zdiva apsidy. Opukový kvádřík o velikosti cca 20 × 10 cm je pravidelně hraněn na ložných plochách špicí topůrkového nástroje. Lícová plocha je finálně přerovnána šikmými záseky v řadě sekerou s rovným ostřím. Ostří je velmi úzké, mezi 3–4 cm.

Zkoumaný opukový kvádr lze charakterizovat jako zdravou až mírně zvětralou horninu odpovídající na základě vizuálního posouzení tř. R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).