Dřevohlinitá hradba

10. století

Raně středověké opevnění Pražského hradu bylo odkryto ve 20. letech minulého století, jeho fragmenty jsou dodnes dochovány pod dlažbou třetího nádvoří. Bylo vystavěno ve dvou fázích v průběhu první poloviny 10. století, s čelní kamennou plentou a hliněným tělesem vyztuženým dřevěnými konstrukcemi, komorami a roštem.

Vnější líc starší fáze dřevohlinité hradby, tzv. kamenná plenta (tab. 6) Na obr. 1 vidíme typický kvádřík lícové kamenné plenty o velikosti 30 × 6 cm. Ačkoli na první pohled vypadá jako pouze vylomený ze skalního masivu, jeho ložné plochy jsou na několika místech pečlivě srovnány špičatým topůrkovým nástrojem. Hranění ložných ploch je provedeno téměř na všech ostatních lícových kvádrech. Na obr. 2 je vyobrazen nárožní kvádr vnitřní komory hradby. Velikost kvádru je 20 ×10 cm. Na jedné užší straně byla identifikována stezka, která byla zřejmě vysekána sekerou s rovným břitem. Finální přerovnání je pak tvořeno diagonálními záseky sekerou. Některé záseky se kříží. Pro kombinaci práce hranění a následného sekání jsme navrhli kombinovaný nástroj sekery se špicí a rovným ostřím, jehož šířka je 4 cm.

Zkoumané opukové kvádříky lze charakterizovat jako zdravé až mírně zvětralé horniny, které odpovídají na základě vizuálního posouzení tř. R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).



PŮDORYS
SITUACE
OBR 1
SCHÉMA OPRACOVANÍ 1
TYPY ÚDERŮ
úder hrotem
směry úderu
stezka
zásek (45°-90°)
zásek (<45°)
líznutí břitem (10°)
FÁZE OPRACOVÁNÍ
Tvorba hrany pomocí topůrkového špice (1)
Srovnávání materiálu ve středu kvádru
Šikmé údery sekerou v klasovém rastru
POUŽITÉ NÁSTROJE
Sekera se špicí a úzkým ostřím
TVAR OSTŘÍ