Rotunda sv. Martina je jedinou stojící románskou památkou Vyšehradu. Předpokládá se, že byla založena Vratislavem II., nejspíše ve druhé polovině 11. století. Později sloužila jako kaple choralistům z vyšehradské kapituly. V roce 1523 vyhořela, po roce 1632 sloužila jako skladiště prachu vyšehradské pevnosti.

Orientace v původnosti zdiva je s ohledem na četné opravy velmi složitá. Zkoumaný kvádřík se nachází v obvodovém zdivu na jižní spodní části lodi (tab. 52). Kvádřík o velikosti cca 25 × 8 cm je vytesán z opuky. Opět se zde nacházejí stopy po hranění ložných ploch špičatým topůrkovým nástrojem. Líc je pak přerovnán dvěma řadami úderů sekerou s rovným ostřím vedle sebe. Kvádřík byl při sekání velmi nakloněn, možná byl umístěn ve svislé pozici, protože záseky jsou velmi široké a sekané pod mírným úhlem. Nástrojem byla pravděpodobně sekera se špicí, jejíž ostří bylo široké cca 3–4 cm.

Zdivo je převážně tvořeno opukovými kvádry, které lze charakterizovat jako zdravé až zvětralé. Některé kameny jsou viditelně postiženy opadáváním zvětralých povrchových částí. Kvádry, které vykazují zdravou povrchovou plochu, mezi které můžeme zařadit i zkoumaný kvádr, lze zařadit na základě vizuálního posouzení do tř. R3/R4, poškozené vykazující odlupování pak na základě vizuálního posouzení do tř. R4/R5 (dle ČSN P 73 1005).