Ranou existenci kostela sv. Václava Na Zderaze potvrzuje zpráva, ve které je zmíněno svěcení kostela pražským biskupem Valentinem mezi lety 1179 a 1181. Z románské fáze stavby se zachovalo západní průčelí kostela, včetně zdiva původní věže u severozápadního nároží. V roce 1420 byl kostel vypálen husity, obnoven byl papežským legátem v roce 1438. V roce 1785 byl odsvěcen a pak již nebyl využíván. V roce 1884 vznikl spolek pro obnovu kostela, ve kterém se angažoval i mecenáš J. Hlávka. V roce 1929 byl opravený kostel opět vysvěcen.

Zkoumané kvádry (tab. 51) se nacházejí v současném podkroví kostela, konkrétně na vnitřním líci obvodového zdiva původní románské věže na severozápadním nároží stavby. Vybraný kvádr z opuky je velký cca 30 × 20 cm. Postupně byl modelován špičatým topůrkovým nástrojem. Hrany kvádru byly lemovány stezkou kolem dokola celého bloku. K tomu účelu bylo využito dláto s rovným ostřím. Finálně byl povrch přerovnán pečlivými šikmými údery sekerou s rovným ostřím o šířce 4 cm. Některé údery byly provedeny téměř na kolmo, některé v mírném úhlu.

Zkoumané opukové kvádry lze charakterizovat jako zdravé až mírně zvětralé horniny odpovídající na základě vizuálního posouzení tř. R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).