Trojlodní bazilika s dvouvěžovým západním průčelím byla vybudována patrně po polovině 12. století. První zmínky o kostele pocházejí z období let 1174–1178. Kostel byl rozšiřován a opakovaně přestavován, z románské stavby se dochovalo západní průčelí s dvojicí věží a částečně také jižní zeď hlavní lodi. Chybějící části dispozice byly zdokumentovány archeologickým výzkumem pod vedením V. Birnbauma.

Obvodové zdivo Zkoumaný kvádr o velikosti 33 × 14 cm byl hrubě modelován dvojšpicem. Jak ložné a styčné plochy, tak také líc byly přisekány. Finálně byl líc přerovnán sekerou s rovným ostřím. Kameník zde využil šikmého rastru stop kladených od kratších styčných ploch. V některých místech bylo sekáno rovněž v šikmém směru, ale od vrchní delší hrany směrem ke středu kvádru (tab 50).

Zdivo je převážně tvořeno opukovými kvádry, přičemž zkoumaný kvádr lze charakterizovat jako slabě až silně alterovanou horninu odpovídající na základě vizuálního posouzení tř. R4/R5 (dle ČSN P 73 1005).