Dům patří do skupiny objektů palácového typu. Dochovaly se nejen podstatné partie dvou podlaží, ale i fragment štítové zdi podstřeší. Spodní podlaží zahloubené přibližně jeden metr bylo původně plochostropé a až dodatečně zaklenuté. Dochovaly se i fragmenty vytápěcího zařízení krbového charakteru dosvědčujícího obytný účel. Dům je datován do konce 12. až první poloviny 13. století.

Průzkum opracování byl opět proveden na prvcích z různých částí stavby. Na běžných kvádrech zdiva obvodových stěn, na kvádru ze špalety vstupního otvoru a na kvádrech sloupů a pilířů nesoucích klenby.

Kvádry obvodových stěn Obvodové stěny jsou vyzděné z opukových kvádříků do řádkového zdiva. Jejich výška se převážně pohybuje kolem 15 cm, někdy jsou i nižší, kolem 10 cm. Šířka kvádříků je variabilnější, od cca 20 cm do cca 50 cm. Některé jsou výjimečně delší, i kolem 65 cm. Stěny jsou na jednu stranu vyzděny velmi precizně, to se ale nedá říct o samotném opracování. Lícové plochy jsou mnohdy neopracované, ponechané v podobě, jakou zanechala přírodní tektonická puklina v masivu opukové stěny. Pokud lícové plochy přece jenom vykazovaly nežádoucí výstupky, do požadovaného tvaru byly lokálně sesekány pouze ty, v některých případech jen špičkou topůrkového nástroje, jindy sekerou na kolmo nebo v úhlu maximálně 45°. Pokud byla provedena úprava celé lícové plochy, byla využita kombinace špičatého topůrkového nástroje a sekery (obr. 2.20). K úpravě líce nebyla u obvodových stěn využita stezka (lem). Celkový tvar kvádříků, tedy úprava ložných a styčných ploch, byl o něco preciznější. Odvozujeme to z hran mezi ložnými a styčnými plochami a plochou lícovou. Tyto hrany byly pečlivě tvořeny údery špičatého nástroje vedle sebe, častěji ručního, někdy i topůrkového. Nástroje použité při opracování těchto kvádříků byly ruční špičák, do kterého se tlouklo dřevěnou paličkou, pravděpodobně sekera se špicí, jež se dala využít jako topůrkový špic, a sekyra s rovným břitem pro hrubé přerovnání největších výstupků.

Kvádr špalety portálu Dalším sledovaným prvkem je kvádřík umístěný na hraně špalety vstupního otvoru vedoucího do střední místnosti (tab. 40). Opracování tohoto kusu vyžadovalo kvůli jeho umístění mnohem větší přesnost. Nejprve tedy byly v první fázi opracovány špičatým topůrkovým nástrojem hrany kvádříku. Jemnými údery špičkou byl přesněji vymezen jeho základní tvar. Ve druhé fázi opracování byla vysekána stezka definující přesnou úroveň budoucích lícových, ložných i styčných ploch. Stezka překrývá v některých částech drobné záseky špičatým nástrojem z první fáze. Poté byl přebytečný materiál v ploše hrubě ubrán špičatým topůrkovým nástrojem a následně celkově přerovnán sekerovitým nástrojem s rovným břitem. Záseky tvoří vějíř, kameník tedy sekal plochu z jedné pozice, a rádius úderů tak vytvářel tuto typickou skladbu stop. Záseky jsou poměrně hluboké, s malým odštěpem, což vypovídá o detailním vedení úderů. Kvádr byl nakloněn tak, aby ostří nástroje a opracovávaná plocha svíraly ostrý úhel menší než 45°. Výslednou snahou kameníka bylo přerovnat celou lícovou plochu včetně stezek. V tab. 40 jsou proto viditelné pouze zachované relikty této stezky (červeně). Kvádřík umístěný pod tímto kusem je opracován obdobně, jen s tím rozdílem, že údery sekerou byly vedeny více na kolmo. Protože na obou kvádrech nacházíme pouze kombinaci dvou úderů a jejich stop, špičky topůrkového nástroje a ostří sekery s rovným břitem, můžeme usuzovat i na použití pouze jednoho nástroje kombinujícího oboje, a to sekery se špicí. Rovné ostří nástroje mělo šířku břitu kolem 3 cm.

Tambur dříku středového sloupu Výrazným kamenicko-konstrukčním prvkem jsou středové sloupy místností nesoucí jejich zaklenutí. V tab. 41 vidíme analýzu opracování jednoho segmentu jihovýchodního sloupu střední místnosti. Dřík sloupu je válcového tvaru, sestavený na výšku z šesti řad tamburů, které jsou buď uspořádány do kruhu z více částí, nebo jsou monolitické. Zkoumaný tambur je pátým odspodu a je monolitický, o průměru 40,2 cm a výšce 13 cm. Pro jeho výrobu musel být nejprve základním způsobem připraven aspoň hrubý tvar kvádru se srovnanými rovnoběžnými dvěma budoucími ložnými plochami. Vlastní formování tamburu pokračovalo tak, že nejprve byl kameníkem na ložných plochách vytyčen kružítkem jeho budoucí kruhový tvar. Ten byl v první fázi opracování primárně tvarován odsekáváním předstupujícího kamene v místě hran, a to špičatým topůrkovým nástrojem. Poté byl ve druhé fázi definován přesný kruhový tvar po obvodě stezkou, která byla vysekána špičkou sekery s rovným břitem. Odpovídá tomu mírně zkosená hrana tamburu v oblasti stezky. Následně byl ve třetí fázi přebytečný materiál svislé plochy tamburu odsekán špičkou topůrkového nástroje a začišťován do požadované kvality líce střídavými údery rovným břitem sekery v ostrém úhlu menším než 45° diagonálně. Tím byly v případě potřeby ubírány větší kusy horninového materiálu, zatímco jemnější přerovnání probíhalo stejně směrovanými údery, ale kolmo k ploše. Postupně byl takto vymodelován celý svislý líc tamburu. Podle kombinace stop opět usuzujeme na použití sekery s rovným břitem a se špicí. Šířka břitu mohla dosahovat 3,5–4 cm.

Kvádr dříku středového pilíře, kolem roku 1200 Dalším zkoumanou částí je kvádr středového pilíře severní místnosti, který vidíme v tab. 42. Pilíř je složen z vysokého čtvercového soklu, zkosené patky, dříku a zkosené hlavice. Pilíře mají v půdorysu křížový tvar užších ramen, vystupujících ze čtvercového jádra, čímž na nárožích vytváří dvojité odsazení. Analyzovaný kvádr o velikosti 48 × 24 cm ze dříku na jihozápadní straně pilíře je třetí odspodu. Je opracován podobně jako předchozí prvky. Základní tvar byl v první fázi opracování opatrně upraven na hranách špičkou topůrkového nástroje. Vzhledem k masivním zásekům v lícové ploše je otázka, zda k základnímu formování lícové plochy docházelo částečně i v této fázi. Ve druhé fázi byla dále sekerou s rovným břitem vytvořena stezka kolem dokola budoucí lícové plochy. Přebytečný materiál zevnitř plochy byl následně hrubě odsekán, jak dokazuje vzor mělčích misek zachovaných na lícové ploše. Finální začištění plochy bylo provedeno sekerou s rovným břitem. Kameník nejprve diagonálně přerovnával plochu z rohu C, poté z rohu A navázal na stezku a postupně diagonálně v řadách přerovnal celý zbývající povrch. Podle kombinací stop opět usuzujeme na nástroj sekery s rovným břitem a se špicí o velikosti ostří kolem 3,5 cm. Podobným způsobem jsou modelovány i ostatní části pilíře, včetně patky a hlavice.

Ve všech případech jsou zkoumané kamenné prvky zhotoveny z opuky a lze je charakterizovat jako zdravé až mírně zvětralé horniny odpovídající na základě vizuálního posouzení tř. R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).