Kostel sv. Martina ve zdi byl vystavěn v jedné z pražských předlokačních panovnických osad. Podle písemných zpráv je vznik této jednolodní stavby s emporou a schodišti v síle zdi poměrně přesně datován do let 1178‒1187, kdy je patrocinium zmiňováno ve vztahu s názvem osady – Újezd sv. Martina. Ve 14. století proběhly gotické úpravy presbytáře, nově vznikla síťová klenba a věž kostela. Ve druhé polovině 15. století byly přistavěny boční lodě a kaple sv. Eligia. V roce 1784 byl kostel sekularizován a přestavěn na obytný dům. Dnešní podobu získal v letech 1905–1906, a to dílem architekta Kamila Hilberta.

Schodiště V tab. 30 jsou vyobrazeny kvádry nacházející se v lícové obvodové jihozápadní zdi schodiště. Oba zkoumané kvádry jsou téměř čtvercové, o rozměrech 30 × 30 cm. Hrubá modelace je u nich podobná. Opukové líce jsou sekány dvojšpicem. Zajímavá je preciznost a jemnost tohoto hrubého zpracování povrchu. Obr. 1 ukazuje posléze tvorbu cca 2cm lemu kolem dokola kvádru a šikmé přerovnání lícové plochy pomocí sekery s rovným ostřím. Použitý rastr tvoří šikmé údery v řadách vedle sebe, téměř kolmé, některé partie líce jsou dosekávány špičkou sekery. Obr. 2 je velmi typický – stezky jsou finálně přerovnány sekerou téměř kolmými údery, v rastru úhlopříčně středovém. Šířka břitu užité sekery je u obou kvádrů zhruba 4 cm.

Suterén Další zkoumanou partií byl suterén v pozici původní východní apsidy. Sledovaný, poměrně veliký kvádr o rozměrech 60 × 15 cm (tab. 31) je vnitřním lícem obvodového zdiva. Hrubé zpracování je provedeno dvojšpicem, dokonce jsou zde viditelné záseky dvojšpicem po hranění kvádru směrem k ložným plochám. Stezka byla zřejmě provedena pouze na delších hranách kvádru, pravděpodobně byla vysekána dlátem s rovným ostřím. Finálně byl líc přerovnán hlubokými záseky sekerou o šířce břitu cca 4 cm, stezky byly taktéž přesekány. Pro finální začištění byl použit tzv. vějířový rastr a záseky byly provedeny v mírném úhlu z jedné pozice kameníka.

Oba zkoumané opukové kvádry lze charakterizovat jako mírně zvětralé horniny odpovídající na základě vizuálního posouzení tř. R4 (dle ČSN P 73 1005).