Historizující nájemní dům vzniklý přestavbou staršího objektu v roce 1867 byl upraven v roce 1920. Tehdy vzniklo nynější průčelí v kubizující klasicistní podobě (Baťková 1998, s. 521).

Sokl I zde jsou na jedné straně využity moderní technologie té doby a na straně druhé se fasáda na pohled snaží zúročit staré kamenické techniky. Plochy jsou finálně upraveny tzv. umělou omítkou. Ta se používala v mnoha modifikacích a většinou se míchala s kamennou drtí z různých hornin, slídy a barviv. Povrch se pak upravil v oblasti hran, kde byla vytvořena umělá, výrazně dekorativní obvodová stezka. Stezky se buď tvořily šablonami, nebo se na ztvrdlý povrch sekaly dlátem s rovným ostřím. V našem případě byly nejprve zabroušeny do hladka a poté byl dlátem vyseknut zvláštní rastr tvořící stezku. Plocha líce byla po ztuhnutí malty nasekána pemrlicí, aby měl povrch kamenný ráz. Pemrlice měla rastr 55 zubů a průřez hlavy 5 cm21 (tab . 21).