K příchodu johanitů a započetí stavby areálu došlo někdy mezi léty 1158 a 1169, podle nedatované listiny krále Vladislava II., jíž král věnoval majetek k založení kostela. Je zřejmé, že stavba trojlodního kostela s příčnou lodí a trojicí apsid byla už v roce 1182 dokončena. V první polovině 14. století měla starší stavba ustoupit novostavbě velkého chrámu, ze kterého byl nakonec postaven pouze dlouhý chór a nedokončená dvojice věží západního průčelí.

Dva typické zkoumané kvádry (tab. 27) jsou kvádry vnitřního líce obvodového zdiva v partiích původního vítězného oblouku kostela. Oba kameny o velikosti cca 30 × 15 cm jsou opracovány s typickým pražským řemeslným umem té doby. Hrubá modelace kvádru probíhala špičatým topůrkovým nástrojem. Další fází bylo vytvoření 2cm lemu, stezky kolem obvodu celého kvádru. Oproti starším stavbám je stezka již přiznávána v rámci finálního přerovnání lícové plochy. Ta je tvořena sekerou, na obr. 1 údery v úhlu 45°, v dobře známém rastru úhlopříčně středovém, na obr. 2 pak v mírném úhlu, v rastru tzv. vějířovém, kdy měl kameník kvádr nakloněný a z jediné pozice silnými údery kvádr přerovnal.

Zkoumané opukové kvádry lze charakterizovat jako zdravou až mírně navětralou horninu odpovídající na základě vizuálního posouzení tř. R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).