Prostor třetího hradního nádvoří se výrazně proměnil v období první republiky, a to pod vedením „hradního architekta“ Jože (Josipa) Plečnika. Tehdy byl nejprve proveden archeologický průzkum nádvoří, archeologické nálezy byly překryty železobetonovým skeletem a celá plocha nádvoří byla jednotně vydlážděna. S tím souvisely další úpravy, především u vstupů do jednotlivých objektů. Nádvoří posléze doplnil monumentální obelisk. Práce na úpravách probíhaly v letech 1925–1932.

Vstupní schodiště, 1926 Součástí schodiště jsou dva monolitické sloupky dělené pouze prstenci, které jsou předmětem našeho zkoumání. První fáze opracování není čitelná, můžeme pouze předpokládat sekání špičákem, maximálně dvojzubým dlátem. Zajímavější je finální úprava soustruhem. Jde o nový typ práce, který byl na počátku 20. století na vzestupu. Soustruhy, jež se používaly, mohly zpracovávat průměry 30–75 cm v délce 2–5 m, což bude případ sloupků, nebo větší průměry kolem 90 cm v délce 6,5 m. Menší typ soustruhu měl točivé srdíčko, do nějž se kámen upínal, na druhé straně byl koník, který kámen přitlačoval. Plocha se při otáčení řezala nožem. V našem případě byly řezy tvořeny čtyřmi linkami do 1 cm (tab . 9).

Zkoumaný kamenný prvek je zhotoven z granitoidní horniny, kterou lze charakterizovat jako zdravou horninu, odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R1 (dle ČSN P 73 1005).