Severní nároží transeptu, 1903 Kvádr, který je součástí nárožní armatury severního transeptu, má rozměry 60 × 32 cm (tab . 3). Prvotní fáze zpracování není znatelná. Podle drobných indicií (trojúhelníkových stop) předpokládáme, že nástrojem pro přerovnání líce byl dvojšpic. Obvodová stezka o šířce 4 cm byla sekána dlátem s rovným ostřím v ortogonálním rastru. Zvýrazněná je především horní a dolní horizontální část stezky, dokonce prokreslením přechodu do plochy líce. Naopak vertikální části stezky byly opticky sloučeny s plochou líce. Líc kvádru je přerovnán dlátem s rovným ostřím o šířce 5 cm, v přísně rovnoběžném rastru stop. Záseky nejsou vedeny v pravidelných řadách, ale vkliňují se postupně do sebe. Vzniká tak estetický dojem sice uspořádaného, ale vlastně hrubého povrchu.

Zkoumaný kamenný prvek je zhotoven z pískovce, který lze charakterizovat jako navětralou horninu, mechanicky poškozenou, s chemickou alterací povrchu, odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R4 (dle ČSN P 73 1005).

Triforium, 1904 Poslední stavitel katedrály, Kamil Hilbert, se po vzoru svých předchůdců také nechal zvěčnit na triforiu. Jeho poprsí najdeme v mělkém výklenku. Po stranách busty se nacházejí štítky. Pravý štítek nese symboly stavitelských nástrojů, levý iniciály KH. V blízkosti erbovního štítku s iniciálami KH a letopočtem 1904 se nachází zkoumaný kvádr o velikosti 5540 cm (tab . 4), který je perfektním způsobem přerovnán. O prvotní přípravě plochy kvádru se tedy můžeme pouze dohadovat. Obvodová stezka o šířce 3 cm byla nejprve sekána dlátem s rovným ostřím, ale ve finále byla zabroušena do hladka. Líc kvádru byl sekán dlátem s rovným ostřím o šířce 6,5 cm. Kameník pracoval velmi pečlivě, zvolil rastr rovnoběžných řad, kde do sebe jednotlivé řady zapadají a vytvářejí jednolitý povrch.

Zkoumaný kamenný prvek je zhotoven z pískovce, který lze charakterizovat jako zdravou horninu, odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3 (dle ČSN P 73 1005).

Vstup do podzemí, 1903 V rámci dostavby katedrály bylo archeologicky zkoumáno její podzemí obsahující významné pozůstatky předchozích staveb, tedy rotundy a baziliky. Nálezy byly pod podlahou katedrály ponechány odkryté, aby byla možná jejich prezentace. Vstup do suterénu se nachází v jižní části katedrály. Z interiéru do podzemí vede schodiště pocházející z roku 1903. Zkoumaný kvádr o velikosti 8226 cm je modelován klasickým způsobem, nejprve jsou tvořeny hrany prýskačem, poté je vysekána stezka o šířce 3 cm. Přebytečný materiál z lícové plochy je sesekán ručním špičákem. Lícová plocha je finálně přerovnána pemrlicí s rastrem 55 zubů a průřezem hlavy 4 cm, a to záseky v rovnoběžných řadách, mírně konkávně směrem do středu kvádru. Stezky byly ve finále přebroušeny do hladka (tab . 5).

Zkoumaný kamenný prvek je zhotoven z pískovce, který lze charakterizovat jako zdravou horninu, odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3 (dle ČSN P 73 1005).

Točité schodiště, 1905–1909 Kružbové točité schodiště z let 1905–1907 je dominantou přilehlé části severní lodi katedrály. Vrchol portálku schodiště je opatřen erbovním štítkem s iniciálami KH (Kamil Hilbert) a letopočtem 1907 (Vlček 2000, s. 100). Povrch této až skulpturální kompozice je tvořen kamenickými články, které jsou klasicky zpracovány ručním špičákem a dlátem s rovným ostřím. Asi nejzajímavějším momentem je finální opracování lícové plochy. Ta je sekána dekorativně, dlátem s rovným ostřím o šířce 4,5 cm. Údery jsou vedeny kolmo na plochu kamene, a to v rovnoběžných řadách vedle sebe, se strojovou přesností. Na sebe navazující plochy jsou opracovány tak, aby systém měl ortogonální pohled ve zpracování, jedná se o záměrnou pohledovou kompozici (tab . 6).

Zkoumaný kamenný prvek je zhotoven z pískovce, který lze charakterizovat jako zdravou horninu, odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3 (dle ČSN P 73 1005).

Kapitulní knihovna, obvodové zdivo, 1926 Prostor kapitulní knihovny se nalézá západně od velké věže. Jeho východní stěna je zároveň západní zdí věže. Zkoumaný kvádr o velikosti 11022 cm se nachází na východní stěně. Prvotní fázi opracování, hranění, můžeme pouze tušit, protože hrany jsou v současné době zamazány maltou. Obvodové stezky se nedochovaly, lícová plocha byla před finálním začištěním zpracována ručním špičákem. Finálně byl líc přerovnán poměrně jemnou pemrlicí s rastrem 55 zubů, o průřezu hlavy 2,5 cm. Kameník sekal v rastru rovnoběžných řad, v některých místech se mu řady konkávně stáčejí, což je dáno jeho pozicí při práci (tab . 7).

Zkoumaný kamenný prvek je zhotoven z pískovce, který lze charakterizovat jako zdravou horninu, místy s chemickou alterací povrchu, odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3 (dle ČSN P 73 1005).

Hrobka králů, vstupní portál, 1934–1935 Hrobka českých králů vznikla v době Rudolfa II. (nadzemní část, tzv. Colinovo mauzoleum, a podzemní hrobka pod ním). Nejvýraznější úpravou prošla v letech 1928–1935, a to v souvislosti s dostavbou katedrály. Tato úprava probíhala pod vedením architekt Kamila Roškota, samostatný nový vchod do ní pak vytvořil Kamil Hilbert. Zkoumaný kvádr o velikosti 6020 cm je součástí překladu hlavního vstupu do hrobky. Jedná se zřejmě o kombinaci ruční a strojové výroby. Velmi těžko se odhadují prvotní fáze opracování, ale podle drobných děr v líci můžeme odhadovat, že byl povrch nejprve srovnán ručním špičákem, nikoli strojově, například pilou. Obvodová stezka byla nejpravděpodobněji sekána na kolmo, dlátem s rovným ostřím, protože ačkoli jsou na první pohled záseky ortogonální, ne všechny jsou zcela přesné. Stezky jsou designově oddělené od ostatní plochy líce hlubší rýhou, která byla vyseknuta speciálním drážkovacím dlátkem, někdy nazývaným „drážkyník“. Tato dláta měla úzký břit, ale mohutný dřík a používala se k prodlabování úzkých drážek.6 Středová plocha líce byla vysoustružena zřejmě „průrysným stroužecím strojem“. Jedná se vlastně o kotoučovou frézu, která může mít různé profily7 (tab . 8).

Zkoumaný kamenný prvek je zhotoven z pískovce, který lze charakterizovat jako zdravou horninu, odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3 (dle ČSN P 73 1005).