Objekt vznikal postupně, od konce 17. století. V letech 1883– 1884 byl zásadně přestavěn, pravděpodobně podle návrhu architekta Friedricha Münzenbergera (mj. i úprava okenních otvorů).

Klenák okenního otvoru na vnější fasádě, 1883–1884 Zkoumaným prvkem je drobný klenák okenního otvoru na vnější fasádě o rozměrech 10 × 20 cm. Snahou architekta bylo vzbudit dojem románské tradice. Opukový klenák byl nejprve hraněn ručním špičákem. Stopy miskovité odlučnosti jsou viditelné dodnes. Lícový povrch byl finálně upraven kombinací úderů sekerovitým a teslicovitým nástrojem. Proto docházíme k názoru, že užitým nástrojem pro finální „hrubé“ přerovnání povrchu líce byla polka, tedy nástroj, jenž je kombinací sekery a teslice (tab. 16).

Zkoumaný kamenný prvek je zhotoven z opuky, kterou lze charakterizovat jako zdravou horninu, odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3 (dle ČSN P 73 1005).