Opravy katedrály během druhé poloviny 19. století, jejichž autorem byl Josef Andreas Kranner, se dotkly mj. vnějších obvodových zdí stavby. Západní část katedrály pak byla dostavována v letech 1873–1929 pod vedením tří architektů. Po smrti Josefa Krannera (1871) převzal vedení stavby Josef Mocker, který je i autorem průčelí s monumentálním západním vstupem do chrámu.1

Zdivo kaple Nejsvětější Trojice (Panny Marie ), 1862–1865 Zkoumaný kámen je zasazen ve vnějším zdivu chórové kaple ležící v ose katedrály.2 Vyměněný kvádr o velikosti 70 × 30 cm byl zřejmě nejprve hraněn prýskačem, poté byly definovány a vysekány obvodové stezky o šířce 2,5 cm. Drobné pozůstatky stop na lícové ploše prozrazují použití ručního špičáku při vyrovnávání povrchu před jejím začištěním. To bylo provedeno dlátem s rovným ostřím o šířce 6 cm. Kameník využil rastru rovnoběžných řad, které se prolínají. Na jedné delší a jedné kratší straně byly při finální úpravě přesekány stezky (tab. 3).

Zkoumaný kamenný prvek je zhotoven z pískovce, který lze charakterizovat jako zdravou horninu, místy mechanicky poškozenou, s chemickou alterací povrchu, odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3 (dle ČSN P 73 1005).

Triforium, 1862–1865 V rámci oprav byl vyměněn kámen v průchodu jižní části triforia, v místě pod bustou Jana z Jenštejna.4 Zkoumaným kvádrem je blok o velikosti 57 × 36 cm. Hrany nejsou čitelné, hrubé zpracování líce bylo pravděpodobně provedeno ručním špičákem. Drobné rýhy po tomto nástroji lze na líci spatřit. Zřejmě pouze na dvou stranách byla dlátem s rovným ostřím vysekána obvodová stezka, a to poměrně široká – 6 cm. Finálně je lícová plocha přerovnána pemrlicí s rastrem 6 × 6 zubů a průřezem 5 cm. Kameník plochu postupně přerovnával pemrlicí kolem dokola, střed kvádru pak od pomyslného středu ke krajům, v šikmých řadách pod sebou (tab. 4).

Zkoumaný kamenný prvek je zhotoven z pískovce, který lze charakterizovat jako zdravou horninu s chemickou alterací povrchu, odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3 (dle ČSN P 73 1005)5.

Západní průčelí, 1883 Zkoumaná plocha je součástí velkého blokového profilu svazkovitého pilíře severního vstupního portálu západního průčelí katedrály. Výška profilu činí neuvěřitelných 95 cm. Zkoumaná plocha má šířku 20 cm. Hrubá fáze opracování je pro preciznost dalších fází prací nečitelná. Při základním modelování profilu předpokládáme použití dvojšpice, možná i ručního špičáku. Hrany byly s určitostí tvořeny prýskačem či dlátem s rovným ostřím. Obvodová stezka má šířku 5 cm. Finální přerovnání lícové plochy bylo provedeno dlátem s rovným ostřím o šířce 6 cm. Kameník zvolil rovnoběžný rastr ve dvou vertikálních řadách. Obvodová stezka byla na závěr zabroušena do hladka. Díky tomu vynikla lícová plocha (tab. 5).

Zkoumaný kamenný prvek je zhotoven z pískovce, který lze charakterizovat jako zdravou horninu, odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3 (dle ČSN P 73 1005).