Z rozhodnutí císaře Karla VI. byly v rakouské monarchii zbudovány dvě velké invalidovny – v Praze a v Pešti. Stavba pražské invalidovny byla financována nadací Petra hraběte Strozziho. Vypracováním jejích plánů byl pověřen Kilián Ignác Dientzenhofer. V roce 1729 bylo rozhodnuto o umístění invalidovny na pozemcích křižovníků, nazývaných Špitálské pole. Stavba probíhala v letech 1731‒1737, poté byla zastavena pro nedostatek financí. Dokončen tak byl pouze zlomek z původního obřího záměru.

Dlažba Předmětem našeho průzkumu byla dlažba chodby severovýchodního traktu objektu. Dlaždice o velikosti 62 × 60 cm je přimknuta k obvodovému zdivu. Díky tomuto umístění je z poloviny sešlapána, druhá polovina zůstala v původní podobě. Kromě mladších defektů se na povrchu dlaždice zachovaly stopy po hrubé modelaci ručním špičákem. Hrany byly pečlivě zpracovány dlátem s rovným ostřím. Obvodová stezka se po finálním přerovnání povrchu líce nezachovala. Přerovnání bylo provedeno dlátem se šesti špičatými zuby širokým 4 cm v diagonálním směru (tab. 50).

Portálek V téže chodbě se nacházejí stejně koncipované portálky tvořené stojkami a kladím a příčným břevnem vytvářejícím světlík. Plochy zkoumaného portálku jsou opracovány totožně. Po prvotní hrubé fázi opracování – hranění provedeném dlátem s rovným ostřím – a vytvoření obvodové stezky o šířce 3 cm byla finální plocha nejprve ubrána ručním špičákem do úrovně stezek a poté byl líc přerovnán pemrlicí s rastrem 6 × 6 jehlanů a průřezem hlavy 6 × 6 cm. Kameník sekal líc v rovnoběžných řadách nad sebou (tab. 51).

Zkoumaný kamenný prvek dlažby je zhotoven z opuky, kterou lze charakterizovat jako navětralou horninu vykazující mechanické poškození a odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3/R4 (dle ČSN P 73 1005). Druhý zkoumaný kamenný prvek je zhotoven z pískovce s omítnutým povrchem neumožňujícím jeho bližší klasifikaci.