Kostel byl jako novostavba vybudován v letech 1665‒1678 podle plánů Carla Luraga. V roce 1696 byla zahájena nová úprava průčelí podle návrhu Pavla Ignáce Bayera, jím navržený portikus byl dokončen v roce 1699.

Portikus Monumentální portikus je členěný pilastry s prstencovou bosáží, toskánskými sloupy vynášejícími mohutné kladí, římsu, fronton a balkon, který nese sochy světců. Zaměřili jsme se na prstencovou bosáž, tedy místo s úmyslně dekorovaným povrchem. Plasticita prvku byla řešena prvotní modelací ručním špičákem. Poté byla vytvořena obvodová stezka o šířce cca 3 cm. Finální přerovnání líce bylo provedeno téměř kolmými záseky ručním špičákem (tab. 41).

Sokl (1665‒1678) Obvodový sokl kostela byl postaven z poměrně mohutných kvádrů, na které nasedala římsa tvarovaná oblounem. Zkoumaný blok měl velikost 45 × 90 cm. Prvotní modelace byla nejprve provedena ručním špičákem a posléze byl kvádr hraněn dlátem s rovným ostřím. Poté byla vytvořena obvodová stezka o šířce 3–5 cm, a to dlátem s rovným ostřím o šířce 5 cm. Finálně byl povrch přerovnán pemrlicí s rastrem 7 × 7 jehlanů, o průřezu hlavy 6 × 6 cm, záseky v rovnoběžných řadách (tab. 41).

Zkoumané kamenné prvky jsou zhotoveny z pískovce, který lze charakterizovat jako navětralou horninu s chemickou barevnou alterací povrchu odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).