Nynější půdorysný rozsah pochází už ze středověku, kdy bylo několik starších objektů spojeno v jeden. K barokní přestavbě přistoupil až hrabě Ludwig Cavriani, a to někdy okolo poloviny 18. století. Zřejmě téměř hotový palác od něj v roce 1756 koupil Johann Joseph Caretto, hrabě Millesimo.

Portál Jedná se opět o portál se zkosenými stojkami a poměrně mohutnou římsou s naznačeným děleným frontonem, ukončenou volutami. Plochy stojek a vnitřních špalet vstupního otvoru jsou opracované velmi čistě, budí dojem celistvého povrchu. Dokonce i reliéfní zrcadlo bylo zpracováno stejným způsobem. Zde nebylo využito tradičního dekorování ručním špičákem, finální zpracování ploch včetně obvodových stezek bylo provedeno velmi precizně pemrlicí. Tento nástroj byl mohutnější, s rastrem 6 × 6 jehlanů a průřezem hlavy 5 × 5 cm. Kameník sekal v rovnoběžných řadách, vždy šikmo od krajů směrem ke středu plochy (tab. 39).

Zkoumaný kamenný prvek je zhotoven z pískovce, který lze charakterizovat jako navětralou horninu s mechanickým poškozením a chemickou barevnou alterací povrchu odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).