Areál největší a nejstarší jezuitské koleje v Čechách vznikal v místě staršího areálu, který byl původně dominikánským klášterem, a to postupně od roku 1653. Jezuité sem přišli již v roce 1555. Západní křídlo bylo stavěno jako první, na východní část při Mariánském náměstí došlo až ve 20. letech 18. století.

Portál – západní křídlo Výrazný portál je vertikálně členěný pilastry a horizontálně prstencovou bosáží. Na římsu navazuje segmentový fronton ukončený protaženými pilastry s piniovými šiškami. Všechny plochy prstencové bosáže i plochy mezi ní jsou opracovány podobným způsobem. Hranění a obvodová stezky byly vyseknuty dlátem s rovným ostřím o šířce cca 5 cm, šířka stezky se pohybuje kolem 3–4 cm. Finální přerovnání líce bylo provedeno pemrlicí. Na první pohled vidíme dvě fáze opracování, což by mohlo evokovat myšlenku opravy líce v mladších dobách, nicméně z 3D modelace a zobrazení povrchu v hypsometrickém snímku je patrné, že lícová plocha byla opracována kontinuálně, bez mladších zásahů, a povrch byl v některých oblastech pouze očištěn. Použitá pemrlice byla velmi jemná, s rastrem 6 × 6 jehlanů, o průřezu hlavy 3 cm. Rastr stop je šikmý, v některých partiích v rovnoběžných řadách (tab. 33).

Portál – západní křídlo Portál na západním průčelí je velmi bohatě zdoben pilastry a toskánskými sloupy, římsou s antickými vzory a prolamovaným frontonem, který je součástí balkonu. Zkoumanou plochou se stala levá stojka portálového ostění. Její vnitřní líc je opracován pemrlicí, dokonce dvakrát. Zbytky původního oopracování se doposud nacházejí na okrajích líce. Novější opracování je tvořeno šikmými řadami stop po pemrlici s rastrem 7 × 7 zubů a průřezem hlavy 5,5 cm. Mladší zásah je opravou plochy, jež mohla proběhnout klidně až v 19. století (tab. 34).

Zkoumané kamenné prvky jsou zhotoveny z pískovce, které lze charakterizovat jako navětralou horninu s mechanickým poškozením a chemickou barevnou alterací povrchu odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R4 (dle ČSN P 73 1005).