Gotické síňové trojlodí bylo výrazně přestavěno v období baroka. V roce 1625 císař Ferdinand II. daroval kostel dominikánům, kteří si severně od něj vybudovali klášter. K přestavbě kostela došlo až s určitým odstupem po vybudování kláštera, a to po roce 1733.

Boční jižní portál Portál s kosými pilastry, konkávně řešenými sokly a štítovou supraportou je dílem kameníků, kteří se podíleli i na celkové opravě kostela pod vedením Františka Maxmiliána Kaňky. Jsou zde zmiňováni: Jan Petr Baumgartner, Johann Ulrich Manes. Způsob opracování je víceméně tradiční a odpovídá duchu doby. Pokud se zaměříme na stojky portálu, jsou velmi důmyslně profilované, opracování je provedeno dlátem s rovným ostřím. Plocha pilastru je řešena vpadlým zrcadlem, jehož lem je tvořen velmi úzkou stezkou sekanou úzkým dlátem s rovným ostřím. Samotné zrcadlo je opět řešeno ručním špičákem v rastru šikmých vlnitých stop směrem od krajů ke středu. Úzký pás plochy za pilastrem, tvořící náběh na vnitřní špaletu portálu, je zvýrazněn pemrlicí. Plocha byla nejprve definována obvodovou stezkou, která ale byla ve finále přerovnána právě pemrlicí s rastrem 6 × 6 jehlanů, o celkovém průřezu 4,5 cm (tab. 27).

Zkoumané kamenné prvky jsou zhotoveny z pískovce, který lze charakterizovat jako navětralou horninu vykazující mechanické poškození a chemickou barevnou alteraci povrchu, již můžeme na základě vizuálního posouzení zařadit do třídy R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).