Na místě čtyř starších domů byl v letech 1713‒1714 vybudován vrcholně barokní palác. Nejvýraznějším prvkem výzdoby průčelí je střední balkon mezi dvojicí portálů, nesený dvěma mouřeníny. Tato sochařská práce je datována a autorsky určena nápisem „HOS MAUROS AO 1714 FECIT BROKOFF“. Dílo vytvořil Ferdinand Maxmilián Brokoff.

Sochy mouřenínů Cílem výzkumného zájmu byla snaha o identifikaci stop na sochařském díle Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, dvou mouřenínech (atlantech) nesoucích balkon umístěný ve středové ose. Tato středová osa je zvýrazněna bočními portály se segmentovými oblouky. Identifikace sochaře je patrná z konzole, kterou mouřeníni přidržují. Na samotném těle mouřenínů bylo velmi obtížné stopy hledat, protože sochy byly vyhlazeny broušením. Nicméně se zachovaly na draperii a pozadí souvisejícím se skulpturou. Identifikovány byly celkem čtyři typy nástrojů. Jednak ruční špičák, jednak úzké dláto s mírně oblým ostřím o šířce 2 cm. K nejzajímavějším pak patří dláto se špičatými zuby, které zůstaly ve výrazných stopách na draperii. Ostří dláta o osmi zubech bylo cca 4,5 cm široké. Jednalo se tedy o sice jemný, ale poměrně účinný nástroj. Můžeme předpokládat, že jej Brokoff využíval v jedné z hrubších fází tvorby skulptury. U draperie pak vzor vzniklý opracováním špičatými zuby zanechal jako dekor (tab. 21).

Piedestal Kosý sokl, na kterém jsou umístěny sochy mouřenínů, je tvořen prostým tvarem s jedním odskokem. Obě plochy včetně obvodových stezek jsou hraněny dlátem s rovným ostřím. Hladší plocha je finálně přerovnána dlátem s rovným ostřím, širší spodní partie soklu je finálně přerovnána ručním špičákem, a to i přes obvodové stezky. Vodorovně směřující vlnky po špičáku zajišťují dekor podstavce (obr. 2, tab. 22).

Portál Plochy ostění portálu jsou opět zvýrazněny zrcadly, která jsou obdélná a definovaná rýhou o šířce 3 cm. Tato rýha je vysekána vertikálními záseky dlátem s rovným ostřím. Stejným dlátem je pak tvořen obvodový lem kolem zrcadla. Vnitřní plocha líce zrcadla je stejně jako u piedestalu zvýrazněna vodorovnými vlnkami po zásecích ručního špičáku (obr. 1, tab. 22).

Zkoumané kamenné prvky jsou zhotoveny z pískovce, který lze charakterizovat jako zdravou až slabě navětralou horninu vykazující stopy mírného mechanického poškození, v případě soklu i stopy chemické alterace. Na základě vizuálního posouzení je lze zařadit do třídy R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).