Barokní chrám jako náhrada menšího středověkého kostela byl stavěn s přestávkami dlouhé období mezi lety 1673–1751. Západní část kostela s průčelím vznikla v letech 1702–1709. Schody před západním průčelím byly osazeny v roce 1713.

Portál boční Portál má jednoduchý obdélný otvor, stojky jsou tvořeny nakoso vytaženými pilastry zakončenými výraznou římsou. Vnitřní špalety jsou pak tvořeny jednoduchým zpracováním plochy. Hranění a obvodové stezky jsou sekány šikmo dlátem s rovným ostřím. Stezky dosahují šíře 3 cm. Vlastní lícová plocha je finálně přerovnána pemrlicí v rastru šikmých rovnoběžných řad. Pemrlice byla poměrně jemná, s rastrem 7 × 7 jehlanů, o průřezu 3 cm. Pilastry mají lícové plochy zdobnější, řešené zrcadlem reliéfně vystupujícím z obvodové lišty. Lišty a obvodové plochy jsou sekány šikmo dlátem s rovným ostřím o šířce 5 cm. Líc zrcadla je finálně sekán šikmo ručním špičákem, opět s cílem dekorativního opracování (tab. 15).

Portál centrální Centrální portál je tvořen obdobně jako portály boční. Jeho vnitřní špaleta je opět definována obvodovou stezkou a líc finálně přerovnán pemrlicí s rastrem 7 × 7 jehlanů, o průřezu 3 cm. Šlo tedy o jemný nástroj (tab. 16).

Sokl Sokl chrámu je tvořen řadami kvádrů. Zkoumaný kvádr o velikosti 58 × 75 cm byl nejprve hraněn dlátem s rovným ostřím nebo prýskačem. Dále byla vytvořena obvodová stezka, opět dlátem s rovným ostřím. Stezka se pohybuje od 2–3 cm. Finální plocha byla sesekána šikmo ručním špičákem i přes obvodové stezky. Použití špičáku mělo za cíl dekorování povrchu (tab. 17).

Všechny zkoumané kamenné prvky jsou zhotoveny z arkózového pískovce až arkózy v různém stupni zvětrání. V případě bočního portálu lze první zkoumaný pískovcový prvek (obr. 2, tab. 15) charakterizovat jako navětralou horninu vykazující stopy chemické alterace a druhý (obr. 1, tab. 15) jako horninu zdravou, na základě vizuálního posouzení odpovídající třídě R4/R3 (dle ČSN P 73 1005). V případě centrálního portálu se jedná o navětralou horninu vykazující stopy mechanického poškození a chemické alterace, odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R4 (dle ČSN P 73 1005). Kvádr soklu lze charakterizovat jako zvětralou horninu se zřetelným odlupováním povrchu a úbytkem hmoty, již lze na základě vizuálního posouzení zařadit do třídy R4/R5 (dle ČSN P 73 1005).