Čp. 100/IV, Loreta

1721‒1724

Pražskou Loretu založila Benigna Kateřina z Lobkovic stavbou Svaté chýše v letech 1626‒1627. Celý areál pak postupně vyrostl okolo této ústřední stavby v průběhu 17. a první poloviny 18. století. Průčelí ve své nynější podobě vzniklo v letech 1721‒1724.

Portál Předmětem výzkumu se stal vstupní, bohatě profilovaný portál, konkrétně vnitřní plocha úkosů stojek. Plochy těchto stojek jsou zdobeny zrcadly provedenými v nízkém reliéfu. Hrubá fáze opracování je opět dílem ručního špičáku, hranění ploch bylo velmi precizně provedeno dlátem s rovným ostřím. Plocha kolem zrcadla byla finálně sesekána pemrlicí, v některých případech i přes původní obvodovou stezku. Profil pemrlice byl 4 × 4 cm s rastrem 7 × 7 jehlancových hrotů, šlo tedy o poměrně jemný nástroj. Reliéfní zrcadlo ve tvaru obdélníka zakončeného ústupkem a půlkružnicí bylo finálně srovnáno šikmými rýhami vyseknutými ručním špičákem. Typickým ukazatelem tohoto nástroje je vlnitá linka (tab. 10).

Zkoumaný kamenný prvek je zhotoven z arkózy, kterou lze charakterizovat jako navětralou horninu vykazující projevy chemické alterace a odpovídající na základě vizuálního posouzení třídě R3/R4 (dle ČSN P 73 1005).



PŮDORYS
SITUACE
OBR 1
SCHÉMA OPRACOVANÍ 1
TYPY ÚDERŮ
úder hrotem
směry úderu
stezka
zásek (45°-90°)
zásek (<45°)
líznutí břitem (10°)
FÁZE OPRACOVÁNÍ
Přesekání přebytečného materiálu ručním špičákem
Tvorba obvodové stezky dlátem
Přesekání přebytečného materiálu ručním špičákem
Přerovnání líce pemrlicí
POUŽITÉ NÁSTROJE
Pemrlice
Dláta s rovným ostřím
Ruční špičák
TVAR OSTŘÍ